Chystáme se do Provence. Snad každý druhý člověk, se kterým jsme za posledních pár týdnů mluvili, tam už byl nebo se tam v brzké době chystá. Jsme tedy plní tipů na místa, která rozhodně nesmíme vynechat. Představuji si levandulová pole, azurové moře, barevné okenice a Francouze, kteří se s námi budou odmítat bavit anglicky.
Z Prahy letíme do Nice, našeho výchozího bodu. Vyjdeme z letištní haly a padne na nás dusné horko. Zapadá slunce, ale teplota stále přesahuje třicet stupňů. Po autobusovém nástupišti si legračně vykračuje holub. Při každém kroku vykopává nataženou nohu před sebe, vypadá, jako by tam tomu velel. Autobus nás odveze do centra, na zastávku poblíž vlakového nádraží. S krosnami na zádech procházíme uličkami, které trochu smrdí. Kolem proudí davy lidí. Přicházíme na hlavní ulici, rušnou, dlouhou Avenue Jean Médecin, táhnoucí se kolmo k pobřeží. Někde tady na dvě noci složíme hlavy. Přes AirBnB bydlíme u Nicolase, mladého kluka, který nám v prostorném bytě ochotně předá balíček map a ukazuje nám, jak se dostaneme do Vieux Nice, tedy starého centra. Dostaneme i tip na údajně nejlepší zmrzlinu (Fenocchio, ale s tím si pak dovolím nesouhlasit), pláž, a restauraci, kam se hned vydáme na večeři. Jmenuje se Du Gesú a je hned naproti dveřím od kostela na náměstíčku velkém 10x10 metrů, které vlastně celé zabírají stoly restaurace.
Nějakou dobu nám zabere, než ji ve spleti uliček starého města najdeme. Kupodivu tak pozdě večer chytáme volný stůl. Objednáváme si jídlo, kolem se z uliček vynořují další turisté, překvapeni tím, kde se ocitli. Trochu zklamaně pohlédnou na obsazené stoly a opět se ponoří do labyrintu Vieux Nice. Pijeme víno, je nám horko a nad námi se na prádelní šňůře u jedné z okenic houpe osamělá podprsenka. Jíme těstoviny a talíř mixu zdejších specialit, ze kterých si vybavuji pouze nakládaná rajčata a mozzarellu. Zdejší kuchyně je hodně ovlivněna italskou, skoro všude nabízí pizzu a těstoviny. Po večeři procházíme městem. Míjíme pouliční zpěváky, skupinky lidí mířících do klubů, rodiny s dětmi vybírající suvenýry v stále ještě otevřených obchodech. Koupíme si zmrzlinu. Zdejší dva kopečky jsou obrovská dávka, která se v teplé noci příliš rychle rozpouští. Naše konverzace na půlhodiny ustane.
Kamenitá pláž je i v noci obsypaná lidmi. Jsem šťastná, že zase vidím moře. Sedáme si na kraj a koukáme na vlny. Snažíme se odhadnout, kdy přijde nějaká větší než ostatní. Skončíme promočení, sedli jsme si příliš blízko.
Žádné komentáře:
Okomentovat