Ráno v Nice vyrazíme na trh, který jsme předchozí den hledali na špatném místě. Koupíme si nejlepší třešně, co jsem kdy jedla, černé jako noc. Rozloučíme se s Nicolasem a s krosnami na zádech si jdeme vypůjčit auto. Máme v plánu dojet k Lac de Saint Croix, uměle vybudovanému jezeru poblíž brány do kaňonu Verdon. Po cestě se chceme podívat do Antibes, ale rozhodnutí na poslední chvilku měníme. Nějak tušíme, že by nás tam nečekalo nic příliš rozdílného od Nice - pláže, turisté, úzké uličky, obchody a restaurace jedna vedle druhé. Proto jedeme do Biotu, malebné vesničky. Je zajímavá "pouze" výrobou bublinkového skla a muzeem malíře a sochaře Fernanda Légera. Domy jsou tam na sebe nalepené, každý je úplně jiný. Jediným sjednocujícím prvkem jsou různobarevné dřevěné okenice. Ulice jsou plné podřimujících koček. Opět si zkoušíme dát kafe, opět je příšerné.
Pokračujeme v cestě. Projíždíme provensálskou krajinou a každá další vesnice je hezčí než ta předchozí. Náhodně v jedné zastavíme, že posvačíme. Při sezení na lavičce si všimneme cedulky, která ukazuje cestu k nějakému parku. No co, když už jsme tu, tak se tam koukneme, ne? A pak koukáme - v parku je čtyřicetimetrový vodopád a spousta omamně vonících rostlin a taky velké jeskyně, kde jsou krápníky a dá se pozorovat park skrz vodopád! Ze zastávky na svačinu se tak stane asi hodinové lezení po všech stezkách, máčení si nohou ve vodopádu a objevování chladných jeskyní. Jsem nadšená z toho, že v Provence lze zastavit v úplně náhodné vesničce po cestě a budete mít celkem dobrou představu, jak vypadají všechny ostatní. Jasně, existují žebříčky nejkrásnějších provensálských vesnic a některé zkrátka mají něco navíc - většinou nějaký kostel, věž, park nebo třeba vodopád. To podstatné - barevné okenice, úzké uličky, balkony obsypané květy, levandule rostoucí u cest, líné kočky - ale mají všechny. Tahle se zrovna jmenovala Villecroze.
Cestou zastavíme ještě v Aups (čte se podobně jako "Oups!") a pak už jen shlížíme na nádherně azurové jezero Lac de Sainte Croix. Když zpětně pohlédnu na celou naši cestu, musím přiznat, že u jezera se mi líbilo nejvíce. Kdybychom před sebou neměli ještě tolik míst (a povinnost vrátit v Avignonu auto), nebránila bych se tomu tam zůstat. Jezero je teplé a mělké. Jsou u něj pouze dva kempy, vcelku malé. Ano, přes den jsou parkoviště plná aut - všichni si chtějí půjčit loďku nebo šlapadlo a vjet do bran kaňonu Verdon. (Stejně tak my v následujících dnech.) Když ale večer všichni odjedou, nastane na břehu klid. Na molu si uděláme malý piknik. Voda je stále teplá. Slunce zapadá a ozařuje pohoří. Zítra se vydáme na túru do kaňonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat