4. den - Grand Canyon du Verdon

Ráno vstáváme brzy, ještě než slunce stihne vystoupat nad hory obklopující jezero. V kempu už to ale žije, všichni stojí u umýváren s kartáčkem v jedné ruce a čerstvou bagetou v druhé. Vydáváme se na túru do kaňonu. Autem jedeme divokými serpentýnami až do Point Sublime. Několikrát zastavujeme na odpočívadlech, abychom se pokochali výhledem. V Point Sublime necháme auto. Čekání na autobus si zkracujeme čtením dosti špatného anglického překladu k mapě kaňonu, kterou jsme si u zastávky koupili. Některým kostrbatým větám ani jeden z nás nerozumí, takže můžeme jen hádat, co nás vlastně čeká. Autobus nás odveze do La Maline. Tady začíná 14 km dlouhá trasa, která nás opět zavede do Point Sublime. Na informační tabuli je napsané, že ujít trasu zabere přibližně šest hodin. První hodina a půl cesty je prudký sešup. Dostaneme se až k tyrkysové řece Verdon. Neodoláme a jdeme se opláchnout. Je ledová a proud je celkem silný, takže do ní vlezu maximálně po kolena. I to ale stačí, aby člověku za chvilku mrzly nohy. Je to ale příjemné osvěžení v třicetistupňovém vedru. V průběhu trasy si ještě pár odpočinků u studené vody dopřejeme, proto nám celá trasa zabere něco přes sedm hodin. 

Cesta je plná převýšení, občas na řeku shlížíme z výšky a pak se zase vracíme skoro až ke kamenitým břehům. Výhledy jsou impozantní, každou chvíli vytahuji foťák. Těžko si představit, že tohle všechno v minulosti vyhloubila řeka. Chvílemi procházíme stezkou zastíněnou stromy po udusané hlíně,  horší je pak procházení po ostrém kamení na prudkém slunci. 

Jedinou chybou, kterou jsme udělali, bylo málo vody, kterou jsme si vzali s sebou. Jedna dvoulitrová láhev pro dva rozhodně nestačí. Se zbytkem vody v láhvi pak na břehu řeky odložíme nápad nabrat si z ní vodu do láhve s tím, že během cesty ještě určitě bude příležitost tu udělat. Nebyla, pak už jen pořád stoupáme. Následuje chvíle mojí velké zpruzenosti. Mám žízeň, je šílené vedro a podle všeho se do cíle dostaneme nejdříve za hodinu a půl. Do cesty nám vběhne vychrtlá liška s vyplazeným jazykem. Koukáme na ni a ona na nás, pohledem "Co čumíte, blbečci, tak já se snad bude vyhýbat vám, nebo co?". Nakonec nás otráveně ve svahu nadběhne a pokračuje dál. Potkáváme hodného pána se syny, co nám daruje láhev vody. Blaho. (Po zbytek cesty už pak jen přemýšlím, co všechno vypiji, až se dostaneme do civilizace.)

Na konci cesty jsou dva neosvětlené tunely, jeden kratší a druhý cca 700 metrů dlouhý. (Kdysi tu byly plány vybudovat v kaňonu na řece Verdon vodní elektrárnu, proto jsou tu ve vyhloubených tunelech ještě zbytky kolejí.) Naštěstí máme čelovku. Díky ní vidíme obrovskou kaluž, která se táhne po celém tunelu. Vystupují z ní malé kameny. Zkoušíme po nich skákat, ale brzy rezignujeme a jdeme skrz, louže-nelouže. A jsme na konci. U Point Sublime je spousta lidí, kteří jen sešli schody vedoucí k řece a v žabkách a s ručníky zkouší studenou vodu. Vyzvedneme auto a vyjedeme do vesnice Rougon pro nějaké občerstevní. Zde vidím pétanquové hřiště s  naprosto epickým výhledem na celý kaňon. Celá vesnice se to odpoledne věnuje hře a posedávání na lavičkách, místní obchod nám však přijde majitel odemknout, takže zpocení a unavení spokojeně posvačíme.

Večer z kempu vyrazíme na jídlo do Moustiers-Sainte-Marie. Opět velice rozkošná vesnice. Z lístku si náhodně něco vybereme, já  trefím jakési místní tradiční jelito. No, jedla jsem už i lepší věci. :) Posíláme pohledy a domlouváme se, že zítra se budeme jen poflakovat u břehu jezera. Vážně.  

3. den - Biot, Villecroze, Lac de Sainte Croix

Ráno v Nice vyrazíme na trh, který jsme předchozí den hledali na špatném místě. Koupíme si nejlepší třešně, co jsem kdy jedla, černé jako noc. Rozloučíme se s Nicolasem a s krosnami na zádech si jdeme vypůjčit auto. Máme v plánu dojet k Lac de Saint Croix, uměle vybudovanému jezeru poblíž brány do kaňonu Verdon. Po cestě se chceme podívat do Antibes, ale rozhodnutí na poslední chvilku měníme. Nějak tušíme, že by nás tam nečekalo nic příliš rozdílného od Nice - pláže, turisté, úzké uličky, obchody a restaurace jedna vedle druhé. Proto jedeme do Biotu, malebné vesničky. Je zajímavá "pouze" výrobou bublinkového skla a muzeem malíře a sochaře Fernanda Légera. Domy jsou tam na sebe nalepené, každý je úplně jiný. Jediným sjednocujícím prvkem jsou různobarevné dřevěné okenice. Ulice jsou plné podřimujících koček. Opět si zkoušíme dát kafe, opět je příšerné.

Pokračujeme v cestě. Projíždíme provensálskou krajinou a každá další vesnice je hezčí než ta předchozí. Náhodně v jedné zastavíme, že posvačíme. Při sezení na lavičce si všimneme cedulky, která ukazuje cestu k nějakému parku. No co, když už jsme tu, tak se tam koukneme, ne? A pak koukáme - v parku je čtyřicetimetrový vodopád a spousta omamně vonících rostlin a taky velké jeskyně, kde jsou krápníky a dá se pozorovat park skrz vodopád! Ze zastávky na svačinu se tak stane asi hodinové lezení po všech stezkách, máčení si nohou ve vodopádu a objevování chladných jeskyní. Jsem nadšená z toho, že v Provence lze zastavit v úplně náhodné vesničce po cestě a budete mít celkem dobrou představu, jak vypadají všechny ostatní. Jasně, existují žebříčky nejkrásnějších provensálských vesnic a některé zkrátka mají něco navíc - většinou nějaký kostel, věž, park nebo třeba vodopád. To podstatné - barevné okenice, úzké uličky, balkony obsypané květy, levandule rostoucí u cest, líné kočky - ale mají všechny. Tahle se zrovna jmenovala Villecroze.

Cestou zastavíme ještě v Aups (čte se podobně jako "Oups!") a pak už jen shlížíme na nádherně azurové jezero Lac de Sainte Croix. Když zpětně pohlédnu na celou naši cestu, musím přiznat, že u jezera se mi líbilo nejvíce. Kdybychom před sebou neměli ještě tolik míst (a povinnost vrátit v Avignonu auto), nebránila bych se tomu tam zůstat. Jezero je teplé a mělké. Jsou u něj pouze dva kempy, vcelku malé. Ano, přes den jsou parkoviště plná aut - všichni si chtějí půjčit loďku nebo šlapadlo a vjet do bran kaňonu Verdon. (Stejně tak my v následujících dnech.) Když ale večer všichni odjedou, nastane na břehu klid. Na molu si uděláme malý piknik. Voda je stále teplá. Slunce zapadá a ozařuje pohoří. Zítra se vydáme na túru do kaňonu.